Po dlouhé době ......

Když se blíží ten Silvestr, tak přidám jeden rychlý recept. Jen soli dám příště méně.

https://www.pernerka.cz/recepty/syrove-susenky/

Před nějakým časem jsem se vyléčila pomocí stravy a a za nějaký čas polevila a začala jsem opět špatně jíst. No a podepsalo se to opět na mém zdraví. Tak postupně napravuji chyby a stále se učím. 

Jedno jídlo, které mi hodně pomohlo, je domácí kefír. Který piji denně v podvečer. Mléko máme samozřejmě domácí a to taky dělá hodně. Každou sobotu si sjedu pro mléko k paní co má kravičku, přeliji do nerez hrnce a nechám vychladnout. Na druhý den seberu smetanu, svařím ji a přeliji do sklenice, kde mi vydrží i 14 dní v lednici. Kefír mám nejraději po 36 až 48 hod. 

https://www.zkvaseno.cz/2013/07/mlecny-kefir-prakticky.html

Dnes po čtvrté si budu odpoledne dělat z kefíru Budwig. Používám kefír jako náhradu za tvaroh. 2 hod předem si namočím do mírně slané vody, lžíci lněného semínka. Kefír si nechám odkapat a to asi 6 lžíc. Postup mám, že umixuji scezené lněné semínko na kašičku a spojím s 1 lžíci medu a dám do misky. Dále umixuji 1 banán, scezený hustý kefír a 1 lžíci lněného oleje za studena lisovaného. Přidám to do misky a promíchám. Jelikož většina nemocí se odvíjí od zdravého střeva, tak toto je jedna z věcí, která na to má vliv.  

Budwig krém je podle - Dr. Johanna Budwig (1908–2003) byla aprobovaná lékárnice s diplomy z chemie a fyziky, vědkyně, nominovaná sedmkrát na Nobelovu cenu. Byla vedoucí znalkyní pro léky a tuky ve Státním zdravotnickém úřadě, kde se schvalovaly nové léky. Studovala medicínu. Na celém světě je známá svými úspěchy v léčbě nemocných rakovinou pomocí systému olejovo-bílkovinové stravy. Přesvědčena o správnosti svých vědeckých poznatků, úspěšně se věnovala pacientům skoro půl století.

https://www.uspesna-lecba.cz/lnene-seminko/

Kromě tohoto krému jsem denně zařadila k snídani krajíc domácího kváskového chleba s větším množstvím ledového salátu, klíčených semínek (protože mám málo vitamínu K). V poledne mám vždy polévku z dlouze taženého vývaru z masa. Odpoledne teplé zeleninové jídlo s masem, nebo sýrem a malou přílohou. K večeru si dám zmiňovaný krém s lněným olejem a semínkem a jeden pomeranč. A samozřejmě odpoledne taky procházka po okolí.

Přeji krásný předposlední den v roce 2019

Pokračování.

Před 3 lety jsem začala psát tento blog a těšila se, jak tady budu přispívat a vše co budu mít na srdci, tak sem dám. Na 3 roky mne to zatáhlo jinam i nikam a už půl roku, jsem měla nutkání, znova začít. Tak jsem tady.

Posledního půl roku řeším hodně vliv stravy na zdraví. Sama na sobě pozoruji, co mi dělá špatně a jak to všechno funguje. Jen je škoda, že toto všechno jsem nevěděla jako mladá, jako maminka, kdy děti měli alergie a ekzémy a různé neduhy jako už starší, když se začali hlásit nemoci. Dnes vím, že skoro všechny nemoci mají původ ve špatném stravování. A naše střeva hrají největší vliv na vše. Má zkušenost byla někdy hodně bolestivá a snad jsem na dobré cestě.
Když jsem před časem slyšela, že je třeba poslouchat tělo. Tak jsem si říkala - jak asi? A ono to funguje a tělo nám dá vždy impulz, že je v těle něco špatně.
V posledních letech ke mně přichází vše tak, jak má být. Dnes jsem dostala další informace do mé skládačky.
V zásilkovně mám k vyzvednutí knihu, která mě moc oslovila. A těším se, až to všechno přelouskám.

O mikrobiomu jsem už slyšela a potřebuji stále více informací a pochopit, proč se mi děje a co se mi děje. http://mikrobiommahlad.blogspot.com/ Na tomto blogu je opravdu hodně k vysvětlení a hlavně odkazy na jiné, prospěšné stránky. Třeba tyto - https://terezabroschova.cz/mikrobiota-zapomenuty-organ/
Někdy je těžké si přiznat, že za to můžou střeva a ne něco ze vzduchu nebo vody - https://terezabroschova.cz/cesta-z-pekla-jmenem-atopicky-ekzem/
Hodně se u nás změnila strava a je to znát, ale ne ještě úplně. Chce to dlouhý čas, než se střevo vyléčí. Zítra jsem naplánovala zelňačku podle tohoto receptu - https://terezabroschova.cz/zelnacka/
Zelí si nakládáme sami už skoro 30 let a letos se k tomu přidala kvašená zelenina Pickles. Zjišťuji, že to byla moc dobrá volba a jaký to má blahodárný účinek na trávení.

Blíží se Vánoce

https://terezabroschova.cz/vanoce-ne-jsou-svatky-obzerstvi/
Už nebude 10 a více druhů cukroví. Pro manžela nejvýše 4 ze špaldové mouky a pro mne marokánky z jáhlové mouky a sušenky z mandlové mouky. Více není třeba.

Jak se nám před léty změnil život.

V roce 2012 jsme se s manželem rozhodli, že změníme bydlení a že si koupíme chaloupku. Bylo to z důvodů velkého zvýšení nájmu naším panem domácím. Naše představa byla – pryč z města, vzdálenost do 5 km od města, kde jsme bydleli a žádné schody. Při hledání na netu se nám stalo, že se nám několikrát ukázala chaloupka která byla už 12 km dál od města, 2,5 km od obchodu a u potoka a to jsme hned řekli, že ne. Měli jsme na 90% slíbený domeček do 5 km a už jsme si plánovali jaké to tam bude. Když 18 srpna 2012 zavolal jeden ze spolumajitelů, že jeho sestra změnila názor a že chce za dům dvojnásobnou cenu a na to jsme nepřistoupili. Manžel zavelel, ať zapnu PC a že pohledáme něco jiného a opět se nám na monitoru objevila chaloupka, která už pár krát před tím. Tak jsme se tam jeli podívat. První co se nám ukázalo při vstupu do chaloupky, byla cedule s nápisem: ,,Nežádej od života mnoho, neboť čím více žádáš, tím méně dostaneš.“ Podívali jsme se s manželem na sebe a oba jsme pokývali, že to je ta ,,naše“ chaloupka. Najednou jsme cítili, že tady budeme ,,doma“ a to jsme ještě neviděli jak vypadá dále uvnitř. 18. srpna jsme viděli chaloupku prvně, 18. září nám majitel dovezl kupní smlouvu, 18. října nám byla chaloupka zapsána do katastru, 1 + 8 = 9 a chaloupka má číslo 99 a 9+9 je zase 18. Dnes už vím, že to není náhoda. Chaloupka měla cenu garsonky ve městě. Byl to pro nás zázrak, že někdo může být tak štědrý a nepotřebuje chaloupku prodat za daleko větší cenu. Život se nám tady změnil o 360°Z bytu na rušné ulici, kde bylo vše na dosah, se nastěhovat do chaloupky, kde chodí srny až k chaloupce a kde obchod je 2,5 km vzdálený, že budu topit v kamnech a na nich ohřívat vodu na nádobí a myčka bude pouze jako odkapávač a že ji zapnu na mytí jen občas. Že se budu koupat v zimě při 10 až 15 st (ve městě jsem musela mít více jak 25 st.). Že na WC budou v zimě jen 2 st. To kdyby mi někdo řekl před 2 lety, tak mu řeknu, že je blázen a idiot.
Děkuji ,,tam nahoru“ za vše co mě potkalo a že jsem se naučila - neřešit, říkat ne, nepátrat, mít se ráda, radovat se z maličkostí, naslouchat a ..... že přišlo to rozhodnutí ,,skočit“. Přišla jsem sice o pár přátel, ale našla daleko více – děkuji.
Čas běží a už jsme tady 3 roky a máme vyměněná okna a postupně plánujeme co budeme budovat dále. Jsme tady moc šťastní. Nikam nespěcháme. Je rok 2015 a manžel přestal jezdit do Turecka s kamiónem a i když máme méně peněz, tak ve své podstatě máme více a je nám krásně. Nikdy nevíme co může přijít a tak si užíváme každé společné chvíle. Já si hraji v mém šicím koutku a dělám co chci já a manžel jezdí už jen po CZ a tak se vidíme častěji.
Mám nyní nádhernou práci, o které napíši někdy jindy. A taky napíši, proč klíč od dvou srdcí.
Jo a ten domeček co nám nevyšel, tak byl drahý, menší, více schátralý a tak blízko dalších domků, že je tam neustále hluk. To tady je někdy tak naprosté ticho, že není slyšet opravdu nic. A jsou tady andělé.

Šestý smysl.....

O tom, jak být sama sebou, jak být ,,jiná" , jak nepodlehnout davu, jak si stát za svým, jak neplnit něčí vize, jak být ve všem svobodná.....
Vždy se mi v životě dělo něco zvláštního, ale jen jsem neuměla naslouchat a pracovat s tím. Ne vždy jsem v životě naslouchala intuici a dělala krok, který by situace vyřešil. 
Nelituji v životě ničeho a vždy jsem jednala, jak v dané situaci bylo možné a já to tak v ten moment chápala. 
Když jsem nedávno navštívila svou tetu, tak  mi vyprávěla, jak byla přezdívaná za čarodějnici (smála se u toho), že často předem věděla co se stane. Došla k závěru, že v hodně věcech jsem jako ona. 
Možná proto jsem se s ní nemohla léta stýkat. No mohla bych, ale brala jsem ohled na rodiče. A to je to, co bych již dnes nedělala. Brala jsem ohled, nedělala jsem co jsem cítila, že chci. 
Vzpomínám, že jsem byla ,,jiná" už ve školce. Vždy jsem měla v životě nějakou etapu, kdy jsem vyčnívala z řady a byla rebelka. 
Ale taky jsem byla i ta z davu a chtěla se zavděčit. K něčemu to ale bylo i dobré a já více pochopila, kudy vede má cesta.
Vše se začalo silně měnit před 4 lety a stále to pokračuje. 
Nic se mi neděje náhodou a vše má svůj smysl. 
Mám zlomený palec u nohy a dnes vím, že to taky nebyla náhoda. Dnes jsem díky tomu, že jsem doma, řešila situaci, která by se tímto způsobem (pro mne velice dobrým) nevyřešila. Taky mi díky léčení přišlo do cesty spoustu situací, které by jsem jinak nevěděla.
Před časem jsem zažila situaci, která pro mne nebyla příjemná a pochopila jsem tím, že se mám od něčeho odpoutat a vzápětí na to jsem měla nehodu, která mi mé rozhodnutí jen potvrdila.  Mám dělat v životě co se líbí mně a ne co chce okolí. 
Žiji svůj život a ne život druhých a šťastnou se můžu dělat jen já. Taky nejsem povinná se někomu zodpovídat, proč něco dělám a nedělám.

Asi před 2 roky jsem byla na setkání se šamanem a jeho bubnování. 
Vyprávěl o tom, jak se zbavil závislosti na společnosti a jak si vede život podle svého a taky říkal, že v životě nic nemusíme. Že se nemusíme chovat jak ovce  a jít se stádem a že každý jsme jedinečný a tak jít svou cestou. 
Na to řekl ,,nyní se zvedněte a posuňte se o metr". Všichni vstali a začali posunovat židle a jen já a ještě jedna paní jsme zůstaly sedět.  A Šaman řekl ,,nyní se podívejte, co jste udělali...jak ty ovce...nikdo z vás se nemusel posunovat a nic v životě nemusíte". Byl to poučný večer a další krok k větší svobodě.
Nedlouho na to přišlo to, že mi šéfová v práci řekla ,,ty se tady nehodíš, ty jsi taková jiná, kreativní a představovala bych si tě někde v designu". Dala jsem výpověď a opakovala si slova Šamana, že nic nemusím a jen můžu.
Často kolem sebe slyším ,,to nemůžu, co by řekli lidi"? Ať si každý říká co chce. Na chleba mi nikdo nedá.
Jsem moc ráda, že žiji svůj život a užívám si to.

den PO

Včera jsme měli vernisáž výstavy patchworku. Na to, že vše bylo dost na rychlo a do toho můj zlomený palec na noze, tak to dopadlo docela dobře. 

Když jsem si klub před 11 lety zakládala, tak jsem věděla, že ho prostě chci a že ho budu mít. Největší potíž bylo, najít místnost, kde bych to mohla provozovat zdarma, bez nároků na odměnu a bez nároků na placení nájmu. Povedlo se a začínáme již 12 - tý rok klubové činnosti. 

Je to krásné ohlédnutí, když vidím na výstavě co vše se holky za ty roky naučily. Děkuji hlavně jim - bez nich by to nešlo.

Jana