středa 2. prosince 2015

Jak se nám před léty změnil život.

V roce 2012 jsme se s manželem rozhodli, že změníme bydlení a že si koupíme chaloupku. Bylo to z důvodů velkého zvýšení nájmu naším panem domácím. Naše představa byla – pryč z města, vzdálenost do 5 km od města, kde jsme bydleli a žádné schody. Při hledání na netu se nám stalo, že se nám několikrát ukázala chaloupka která byla už 12 km dál od města, 2,5 km od obchodu a u potoka a to jsme hned řekli, že ne. Měli jsme na 90% slíbený domeček do 5 km a už jsme si plánovali jaké to tam bude. Když 18 srpna 2012 zavolal jeden ze spolumajitelů, že jeho sestra změnila názor a že chce za dům dvojnásobnou cenu a na to jsme nepřistoupili. Manžel zavelel, ať zapnu PC a že pohledáme něco jiného a opět se nám na monitoru objevila chaloupka, která už pár krát před tím. Tak jsme se tam jeli podívat. První co se nám ukázalo při vstupu do chaloupky, byla cedule s nápisem: ,,Nežádej od života mnoho, neboť čím více žádáš, tím méně dostaneš.“ Podívali jsme se s manželem na sebe a oba jsme pokývali, že to je ta ,,naše“ chaloupka. Najednou jsme cítili, že tady budeme ,,doma“ a to jsme ještě neviděli jak vypadá dále uvnitř. 18. srpna jsme viděli chaloupku prvně, 18. září nám majitel dovezl kupní smlouvu, 18. října nám byla chaloupka zapsána do katastru, 1 + 8 = 9 a chaloupka má číslo 99 a 9+9 je zase 18. Dnes už vím, že to není náhoda. Chaloupka měla cenu garsonky ve městě. Byl to pro nás zázrak, že někdo může být tak štědrý a nepotřebuje chaloupku prodat za daleko větší cenu. Život se nám tady změnil o 360°Z bytu na rušné ulici, kde bylo vše na dosah, se nastěhovat do chaloupky, kde chodí srny až k chaloupce a kde obchod je 2,5 km vzdálený, že budu topit v kamnech a na nich ohřívat vodu na nádobí a myčka bude pouze jako odkapávač a že ji zapnu na mytí jen občas. Že se budu koupat v zimě při 10 až 15 st (ve městě jsem musela mít více jak 25 st.). Že na WC budou v zimě jen 2 st. To kdyby mi někdo řekl před 2 lety, tak mu řeknu, že je blázen a idiot.
Děkuji ,,tam nahoru“ za vše co mě potkalo a že jsem se naučila - neřešit, říkat ne, nepátrat, mít se ráda, radovat se z maličkostí, naslouchat a ..... že přišlo to rozhodnutí ,,skočit“. Přišla jsem sice o pár přátel, ale našla daleko více – děkuji.
Čas běží a už jsme tady 3 roky a máme vyměněná okna a postupně plánujeme co budeme budovat dále. Jsme tady moc šťastní. Nikam nespěcháme. Je rok 2015 a manžel přestal jezdit do Turecka s kamiónem a i když máme méně peněz, tak ve své podstatě máme více a je nám krásně. Nikdy nevíme co může přijít a tak si užíváme každé společné chvíle. Já si hraji v mém šicím koutku a dělám co chci já a manžel jezdí už jen po CZ a tak se vidíme častěji.
Mám nyní nádhernou práci, o které napíši někdy jindy. A taky napíši, proč klíč od dvou srdcí.
Jo a ten domeček co nám nevyšel, tak byl drahý, menší, více schátralý a tak blízko dalších domků, že je tam neustále hluk. To tady je někdy tak naprosté ticho, že není slyšet opravdu nic. A jsou tady andělé.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda na vaší odezvu.